Krycí skla aneb sebevrazi ve vodní říši

 Kdysi jsem v nějaké knize četl o tom, že je dobré mít na akváriích krycí skla. Má to hned několik důvodů:

• zamezuje se tím odpařování vody, což zvláště při větším počtu akvárií může být problém,

• jsou chráněny ryby, které dýchají vzdušný kyslík před nastydnutím,

• akvária jsou chráněna před „spadem“ z venku (zvláště u oblíbených elektrických odpařovačů repelentů proti hmyzu je v návodu striktně uvedeno, že rybám škodí),

• na krycím skle může být položeno osvětlovací těleso,

• a hlavně: ryby nemůžou vyskočit z akvária. 

Cítím potřebu se podělit o několik osobních zkušeností s krycími skly. 

Už jako dítě jsem chtěl mít v akváriu kromě rybiček i různou havěť.Jako první mě zaujaly ty malinké hnědé žabky, které se prodávaly ve zverimexech. Jenže tyhle potvůrky mi z akvária záhadně mizely. Jak se posléze při malování ukázalo, byly hezky sušené za akváriem. Dostaly se ven 5 mm velkou škvírou pod krycím sklem. 

Další chovanec – krásný červený rak – si v mém akváriu užíval života po více jak dva roky. Jenže v té době se mi podařilo urazit roh krycího skla. Než jsem ten chybějící trojúhelník nechal uříznout ve sklenářství, rak záhadně sublimoval z akvária. Při úklidu byl nalezen hezky vysušený pod postelí. 

Ten ulomený roh krycího skla byl velmi praktický, při krmení jsem nemusel otvírat celé akvárium. Jenže když se mi ho podařilo rozbít, tak tím 10 cm velkým otvorem z akvária vyskočil chovný samec závojové formy skaláry amazonské, který na výšku měřil skoro 30 cm (a pak prý, že neprojde velbloud uchem jehly). 

Nakonec jsem krycí skla nahradil průhledným plastem, který se používal na „zasklení“ lodžií, takže se vyřešil problém rozbitého skla. 

Jenže emigrantů bylo pár i za mé akvaristické existence v Praze. 

Jako první z téměř zakrytého akvária emigrovaly krevety. Přišel jsem tak o 50% své krevetí kolonie (tedy o 2 jedince) a o kus ega, když jsem si musel nasypat popel na hlavu na akvaristických stránkách o krevetách, kde jsem horoval pro jejich kanibalismus.

Dalším skokanem – sebevrahem se stal samec čichavce zakrslého. Jeho záchranou bylo, že může dýchat vzdušný kyslík. Na koberci jsem ho objevil už po dvou hodinách, když jsem se vrátil z nákupu. Tentokrát je „krmící otvor“ menší, má jen 8 cm. Čichavec to kupodivu přežil a od té doby dostal jméno „Skokan“. 

Po Skokanovi z akvária uprchla stejnou cestou dospělá ampulárie. Naštěstí taky přežila. 

Jako poslední touto únikovou cestou (na kterou již mám kus skla, kterým ji ale občas zapomenu zakrýt) prchla samička pancéřníčka skvrnitého. Naštěstí pro ni spadla do sklenice, která stála hned před akváriem a ve které byl zbyteček vody. Strávila v něm asi den, než jsem si jí všiml, protože horní polovinu těla měla nepěkně oschlou. Díky střevnímu dýchání ale taky přežila. Po návratu do vody se jí ale rozpadla ocasní a hřbetní ploutev a již není mezi námi. 

Takže závěr je jednoznačný… akvárium bez krytí rozhodně nedoporučuji a i v rybí říši existují sebevrazi

© anjin, 3.8.2004